Hranice mezi životem a smrtí je křehká a často je pro mne náročné stát v pozici soudce. Proto se snažím v těchto složitých situacích naslouchat řeči zvířat. Některá zvířata přicházejí s jasnou zprávou, že jejich mise byla naplněná, a jejich odchod, byť pro jejich majitele tak těžký, je pro mne hezký, protože jsou klidná a možná ví, že smrtí třeba jen něco dalšího začíná. Pak ale jsou situace opravdu složité, kterým nerozumím a rozhodnutí jsou opravdu těžká. A zde nezbývá, než opravdu se napojit a naslouchat a nechat se vést intuicí. Takovýmto příběhem a zkušeností mne provedl i kocour, jehož příběh někteří sledujete. Před 3 týdny přišel ke mne s mnoha střelnými poraněními v těžkém zdravotním stavu. První mé myšlenky byly, zda vše neukončit...., zda jej „trápit“...., vždyť ani není možné, aby s takovýmto postižením žil. Nicméně jsem cítila, že přes jeho zranění a bolesti, chce žít a bojovat. Dali jsme mu šanci, ať si sám řekne a rozhodne, zda si život s naší pomocí vybojuje nebo ne. Stav byl 14 dnů velmi vážný, ke složitým poraněním se přidalo selhávání ledvin, ale kocour zřejmě měl ve svém odhodlání jasno. Po dalším týdnu nastal neskutečný obrat k lepšímu, z kocoura je sice jednooký Žižka, ale má se čile k světu a přede spokojeností, že si život doslova vybojoval. A já jsem vděčná, že jsem poslechla svůj vnitřní hlas, respektive slyšela kocourovo volání duše po životu a nedala na racio mé hlavy, které se vyjadřovalo ke slučitelnosti jeho poranění s životem, utrpením apod. Prostě, když člověk naslouchá, tak život krásně plyne. A tady pozdravy od kocoura borce. Vidíte to odhodlání v pohledu?
